rodina s autistickým dítětem

Když ji miluje ….

Už jsem se zmiňovala o tom, že Petík má lidi rád. Často mluví o tom, kterou holčičku má rád. Jednou to je Nikolka, pak Evička, Maruška…Ale jeho opravdovou láskou. která září stále a všechny ostatní holčičky hravě zastíní, je Elinka. Myslím to vážně. Ono to je totiž opravdu vážné. Tedy pro Petíka. Elinka se nastěhovala …

Když ji miluje …. Pokračovat ve čtení »

Medikace

Když jsem zjistila, že opravdu něco není v pořádku, že to, co se mi zdálo, že zvládneme, je víc než vážné, začala jsem se o problém hodně zajímat. Hledala jsem informace, abych vůbec měla nějaký obrázek o tom, s čím se budeme potýkat. V té době jsem pořád tajně doufala, že to bude jen dočasná …

Medikace Pokračovat ve čtení »

Škola – změna je nevyhnutelná, musíme najít jinou

Běžnou základní školou jsme proplouvali do pololetí třetí třídy celkem v klidu. Podrobnosti z tohoto období jsem popisovala zde. Paní asistentka i paní učitelka se snažily, hledaly pro Petíka alternativy, pracovaly s ním podle individuálního vzdělávacího plánu. Někdy to šlo, jindy moc ne. Jeden den vše vystřihl jako z partesu, druhý den nebyl schopný se …

Škola – změna je nevyhnutelná, musíme najít jinou Pokračovat ve čtení »

Kočka

Nikdy jsem nijak extra netíhla ke kočkám. Mívala jsem psa, ale s narozením staršího syna už jsem další zvířata nechtěla, abych se mohla věnovat synovi.V rámci hledání způsobů, jak Petíkovi pomoct, co pro něj udělat, aby se jakýmkoli směrem posunul, jsem našla i články o tom, že těmto dětem prospívá soužití s domácím zvířetem. Nejprve …

Kočka Pokračovat ve čtení »

Autismus není volba, přijetí ano II. – jak to má moje rodina

O tom, jak to bylo s přijetím faktu, že můj syn je autista, u mě, jsem psala v tomto článku. Psát objektivně a nekriticky o tom, jak to má moje rodina s Péťou bude pro mě, matku, opravdu hodně těžké. Budu se snažit, abych byla co nejobjektivnější. Ani v rámci rodiny není přijetí jinakosti jednoznačně …

Autismus není volba, přijetí ano II. – jak to má moje rodina Pokračovat ve čtení »

U zubaře

Jako malého jsem Petíka brala každých 6 měsíců k zubaři. Vždycky jsme to sfoukli s mojí prohlídkou. Vzala jsem ho na klín na křeslo, paní doktorka mu prohlédla zoubky a šli jsme. To zní ideálně, že? Jen jsem vynechala malý detail. Vždy u toho byla strašná scéna. Řval, pral se, bránil se, plakal, kříčel. Dokud …

U zubaře Pokračovat ve čtení »