Ne nadarmo se říká, že cesty do pekel jsou dlážděné dobrými úmysly. Svět se zastavil kvůli řádění koronaviru a my už sedmý týden žijeme „karanténa styl“. O tom jindy. Omezili jsme naše četné aktivity na minimum, naše dny se smrskly do mojí online výuky, Petíkova učení do školy, péče o domácnost a každodenního výšlapu na […]
V této sérii bych se chtěla zaměřit na lidi, kteří Petíka „dávají“… a nejen to, oni ho mají rádi. Beru to jako velký dar, protože pochopit, přijmout a ještě si oblíbit takové dítě nejde brát jako samozřejmost. O to víc jsem jim vděčná, protože spoluvytváří náš jedinečný svět, otevírají Petíkovi nové obzory a obohacují jeho
Autismus není volba, přijetí ano III – Petíkovi lidé Read More »
Na poslední pracovní den mých jarních prázdnin jsem si pro Petíka připravila překvapení. Rozhodla jsem se ho omluvit ze školy a vzít ho do Prahy, pokud bude paní učitelka souhlasit. Raději jsem mu předem nic neříkala, abych předešla jak možnému zklamání, tak případnému nátlaku z jeho strany – ten jsem chtěla zkrátit na nejkratší možnou
Vlak, metro, autobus, výtah Read More »
Stále mám jarní prázdniny, Petík má stále školu. I dnes jsem mu chtěla odpoledne udělat radost. Přemýšlela jsem, čím ho potěšit. Pak mi svitlo – trolejbus!Oznámila jsem mu, že ho vyzvednu ve škole. Nemá to moc rád. Je raději, když věci mají zaběhnutý řád. Z družiny jezdí domů svozem s ostatními dětmi z našeho města.
Mám jarní prázdniny, ale Petík už je měl. Chodí do školy v jiném městě i okrese. Trochu prekérní situace – celý život jsem trávila veškeré prázdniny spolu se svými dětmi. Tohle je pro mě nové. V době jeho jarních prázdnin jsem chodila do práce, takže jsme se jen stačili někde projít odpoledne nebo zajít do
Jsou chvíle, kdy mi připadá, že to dítě je z Marsu. Vlastně ne, muži jsou z Marsu obecně, takže asi z jiné planety. Nebo rovnou z jiné galaxie. Ze začátku jsem si myslela, že to je náhoda nebo že jsem přehlédla nějaký okamžik, který by vše vysvětlil.Petík prostě VÍ. Ví, na co jiní lidé myslí.
Šestý smysl aneb on prostě ví… Read More »
Dneska jsem poslala Petíka koupat dřív než obvykle. Ani moc neprotestoval. „V 19:30 začnou televizní noviny.“, říká mi.Trochu se divím, protože už nám nějakou dobu nejde televize. Ale přešla jsem to jako běžné denní hlášení skutečnosti, jakých dostávám desítky. Vyběhl z koupelny, na mokrém těle přilepené pyžamko a volá:„Mami, kolik je hodin?“„19:22.“, říkám a očekávám
Péťa má rád různé věci – kromě dopravních prostředků, jejich jízdních řádů a všech souvisejících detailů, také výtahy a automyčky. O těch pár slov dnes. Automyčka Petíka odjakživa fascinovala. Vzhledem k tomu, že na různé věci různě reagoval, počkala jsem docela dlouho, než jsem si troufla ho tam vzít. Protože při představě, že v autě
Spousta rodičů je pyšných na to, když jejich děti začnou brzy s písmenky. Mám na mysli to, když batole deklamuje písmenka, která vidí. Já si myslím, že u hodně dětí jde o hru s písmenky nejdříve na základě tvaru jako s obrázky. Hlubší smysl asi dvouleté děti nechápou. I Péťa se o písmenka začal zajímat
Jsem ambiciózní matka – k tomu učitelka. Kombinace nelehká pro mne, ani pro moje děti… Můj starší syn by o tom mohl povídat. Když byl na prvním stupni, nebylo pro mě myslitelné, že by přinesl trojku nebo horší známku. Při přijímacích zkouškách na víceleté gymázium byl 8., já jen utrousila, že taky mohl být do
Nová škola – konec školního roku Read More »
