TV noviny

Dneska jsem poslala Petíka koupat dřív než obvykle. Ani moc neprotestoval.
„V 19:30 začnou televizní noviny.“, říká mi.
Trochu se divím, protože už nám nějakou dobu nejde televize. Ale přešla jsem to jako běžné denní hlášení skutečnosti, jakých dostávám desítky.
Vyběhl z koupelny, na mokrém těle přilepené pyžamko a volá:
„Mami, kolik je hodin?“
„19:22.“, říkám a očekávám oznámení, že právě odjíždí rychlík (o tom jindy)…
Rychlík však tentokrát odjel bez Petíkovy asistence a pozornosti.
„Mami, kolik je hodin?“
„19:24:“
….
„Mami, kolik je hodin?“
„19:27.“
….
„Mami, kolik….. tuu duu tutu tuu duu tuu duu tuu duu duuuu.“, vyšvihne znělku.
Kouknu na hodinky. 19:30:03
„Sledujete Televizní noviny televize Nova, dnes s Lucií Borhyovou a Rayem Korantengem.“
Beru sešit a tužku, protože tuším, že to bude velké. A to, jak velké to doopravdy bude, by mě ani ve snu nenapadlo. A že už Petíka trochu znám….

Než jsem si vzala psací náčiní, unikla mi část první zprávy.
„… nejvíce tohleto další, že není co….
A nejvíce o to snadno že nejvíce.
Zůstaňte s námi.
Policisté řeší, že hoří v okně. Že nevím, protože nemůže ani mimo provoz.
Protože to nevím, protože to nechci ani.
Na pomoc toho automatu.
Že to zvládnul, že se to nezdá.
Ondřej Špalek, televize Nova.“
Petík pochoduje po bytě a deklamuje jednu zprávu za druhou. Natahuji uši, píšu jako o život a snažím se vše zachytit autenticky. Občas mi tedy něco unikne – když je moc daleko nebo když nestihnu psát tím jeho tempem. Takže mám jen, co jsem stihla.

„Že nemám na to umění, že to nechci zvládnout. Viděl jsem, že to nebylo, že tohle tadyto…
Na místnosti to nedá. Nejvíce je to obvyklý, jenže ty režiséry nemá na to. Že nevím, že jsem tohle taky chtěl. Nejvíce je to jedno, protože ten nesmysl nemá na to. Tohleto protože něco řešit.
Martin Kočárek, televize Nova.“

V tomto okamžiku doputoval do kuchyně, kde se mi kouří od pera.
„Vyzvedneš mě zítra?, ptal se a já přitakala s tím, že je asi konec zpráv.
Otočil se, vyrazil směrem do obýváku a pokračoval:
„Zřícení automobilu, protože to nemá na to, že to auto mělo vybitou baterii. Že neví, že hledá způsob. Je to totiž jedno, protože…..
Adriana Nejvídová, televize Nova.“

„Dobrý večer, že se to může hezky sledovat. Jenže to sledování nemůže ani způsobu. Ty lidi zemřeli a teď tu máme nejvíce, protože to se nemá řešit. Viděl jsem, že ty lidi nemají tohleto na boku, protože ten pes na pomoc tohleto.
Lucie Jindrová, televize Nova.“

Zase už byl ve dveřích kuchyně:
„Co to píšeš?“
Nadechla jsem se, že odpovím, ale on se otočil a šel zase zpátky:
„Jenže ten železniční přejezd v České Lípě, protože tam jede vlak. Protože toheto že tohle taky že tohle protože se to může tímto způsobem.
František Niklas, televize Nova.“

„Že nemám na to že to nejvíce umění, že to je prostě jedno. Ale tohleto protože nejde dlouhodobě.
Richard Berka, televize Nova.“

„Dlouhodobě že tohle nemůžeme řešit. Že nevím jako že můžeme následovat. Že ten radar nemá na tohle smysl řešení.
Jan Fišer, televize Nova.“

„Mami, ve 20:04 bude sportovní noviny?“
Na odpověď ani nečekal, takže jen ujišťovací otázka…

„Protože to je fatálně nejvíce to sledování nemá jako magazínu. Nejvíc ten magazín nemá jako pro něho nejvíce pochopit.“
Od začátku zpráv uplynulo 28 minut. Petík jel v kuse bez pauzy. Myslela jsem, že končí, ale to jsem se spletla …

„Že jsem to nechtěl vědět, že tohleto tolik procent. Že si tohleto vlastně uvědomil. Že takhle tohleto nejde sledovat.“

„A teď jsou sportovní noviny, mami…“
„Dobrý večer a můžu taky zase příště a zase na viděnou.“

„A kde máš ten sport??“
„Až ve 20:04.“
Bylo teprve 20:02.

„Dnes večer uvidíte: Ordinace v Růžové zahradě II ve 20:20. Víkend ve 21:30 a nebo na Nova Plus 1.
Sponzor pořadu je Kika nábytek. www.kika.cz – Kika, domov vašeho života.
Sponzor pořadu je Škoda Kamiq. Škoda, simply clever.“

Následovala znělka Sportovních novin. Tu fakt zapsat neumím….
„Teď už tu jsou sportovní noviny, vítejte.
Že ty hokejisti vyhráli taky i jedna, protože nemají tohle řešit. Oni vyhráli 3:2. Protože nemají je nemají nejvíce, kolik dali gólů.
Fotbalisti vyhráli 0:1, oni vyhráli 1:0 že to může sledovat i že to můžou taky sledovat. Že ten tenis, protože to pinkaj, tenhle tenis Karolíny Plíškové, že to následování taky mohou že to mohou.
Formule 1 protože prohra nemá tohle řešit. Tohleto pomůže na řešení (zvuk Formule 1)…..
Basketbalisti hráli na koš mezi červenými a žlutými, protože to následování je dobré.
Zato volejbale můžete sledovat i na ledu nejvíce snadno, protože volejbalisti míč v hřišti, nejvíce to smysl má.“

Bylo 20:08.
„Petí, bude i počasí?“
„Ano.“
„Kdy?“
„Ve 20:13.“

Znělka….
„Bude oblačno a zataženo, teploty…. Nejvíce ty stupně…., můžeme sledovat i 10 stupňů Celsia, oblačno a zataženo. 4 stupně nebo 3. Můžeme se podívat i na sluníčko. Večer i ráno stupňů….“
„Teď tu máme i seriály a můžeme se dívat.
Ve 20:20 Ordinace v Růžové zahradě 2 a brzy na viděnou.“

Po skončení jeho TV novin jsem mu řekla, že musíme ještě číst. Bylo 20:15.
„Ale mami, teď bude Ordinace v Růžové zahradě 2…“
„Chceš se jít chvíli dívat k babičce?“
„Ne.“
Tak to nevím, proč o tom mluví…., proběhlo mi hlavou, když už jsem v knížce hledala stránku, kde jsme skončili.
Četl celkem pěkně a rychle. Byla to pohádka o Mášence a medvědech. Ne moc dlouhá.
Ve 20:20 ale začal mezi slova pohádky plynule zařazovat úvodní píseň ze seriálu Ordinace v Růžové zahradě.
Takže poslední část vypadala nějak takto:
„Medvědi to Mášence odpustili, Tvůj svět je můůůůj… doprovodili ji na kraj lesa, Můj svět je tvůůůůůj,….. ukázali jí cestu do vsi a Vžyť všechno má svůj čas….. pozvali ji ať k nim přijde někdy na návštěvu. Že může být i v nááááássss…

Takže jsem to měla komplet, včetně sportu, počasí, reklam, sponzorů a upoutávek. Mně ta televize vážně nechybí….