Od malička měl Péťa vždy nějakou obsesi. Nevím, jestli je ještě dokážu seřadit ve správném pořadí a vzpomenout si na všechny, ale pokusím se. Zvláštní je, že jako miminko žádné vyloženě rituály nebo závislosti neměl – nevyžadoval ani dudlík, ten jsme kolem 7 měsíců odložili. Usínal celkem hezky a sám (i poté, co jsme kolem […]
Na jaře 2016 už jsme na zápis nešli. V září šel Péťa rovnou do ZŠ. Nastoupil do běžné školy, té, co je nejblíž našemu domu, s diagnózami ADHD, separačně úzkostná porucha a vývojová dysfázie. Měl úžasnou asistentku Pavlínku a skvělou paní učitelku Lenku. Lenku znám osobně už mnoho let, je to spolužačka mojí sestry a
Čas je neúprosný a všem odměřuje stejně. Tak i u nás po dovršení 6 let nastal čas jít do školy. Hrálo pro nás to, že se Péťa narodil v říjnu, takže bylo času trochu víc. Poměrně dlouho jsem se snažila na to nemyslet a nepředstavovat si, jak asi proběhne zápis. Jsem realistka a učitelka k
(Ne)jdeme do školy Read More »
Pojmenovat prolbém bývá prvním krokem k jeho řešení.Jenže – někdy prostě víte, ale nechcete. Tušíte, cítíte to, ale nemáte dost sil a odvahy tomu čelit. Hlavně se třeba i bojíte toho, co se dozvíte….Zatím to je k přežití a pořád si říkáte, že se to třeba nějak …Ne, nespraví, nezlepší, nezmění, dojde vám jednoho dne.
Je třeba to začít řešit Read More »
Ano, čtete správně, Péťa ve školce strávil celkem skoro 5 let. Od září 2011 do června 2016. O prvních týdnech jsem psala v tomto článku. Jeli jsme dál cestou korupčních taštiček, které čas od času Péťa s sebou nesl za účelem snížení tenze… 🙂Byl listopad, Péťa stále nekamarádil se záchodem. Ráno si došel doma na
Pětiletka ve školce Read More »
Jako učitelka jsem neměla moc na výběr, kdy se vrátím do práce na plný úvazek. Takže bylo jasné, že půjdu od září, i když Péťovy třetí narozeniny připadaly až na konec října. Boj o místo ve školce dopadl v náš prospěch, podařilo se nám dostat do školky v naší ulici, kterou mám na cestě do
Předškolkové období bylo fajn. Na rozdíl od svého staršího bratra byl Péťa spáč. Vstával kolem půl deváté, což každá matka malého dítěte ocení nade vše. Ne že by ty noci byly úplně v klidu. Kolem druhého roku začal rozjíždět noční mejdany. Prostě se vzbudil a chtěl si hrát, poskakoval po posteli – mojí – a
