O tom, jak těžké je vybrat nebo vymyslet dárek, který by dítě s autismem opravdu zaujal či potěšil, už jsou popsány stovky, možná tisíce stránek. U nás to jsou opravdu originální kousky jako předložka do koupelny (ale ne do koupelny :D), Globus věrnostní karta a podobně – jak se můžete dočíst v článku o Petíkových třináctých narozeninách. K těm letošním jsem měla v rukávu hotové eso – tutovku. Dala jsem mu dárkový voucher, za kterým se schovávaly lístky (do první řady!) na Michala Nesvadbu a jeho pořad Michalovi mazlíčci, který byl v plánu víc než měsíc po narozeninách. Péťa měl z poukazu radost a hned si událost napsal do kalendáře.
Čas běžel docela rychle a týden před akcí přišel Petík s Františkem v ruce:
„Mami, můžu si vzít na Michala s sebou Františka?“
„Jasný, jen ti ho vyperu, jo?“
„Dobře…“, položil Františka v koupelně a asi dvěstěkrát během odpoledne mě urgoval, ať ho už vyperu.
Od oběda byl jako na jehlách. Věděl, že je Michal od tří, ale to mu nevysvětlím, že by stačilo jet později, a tak jsme vyrazili s Františkem a tetou Štěpánkou hned po obědě a ještě se prošli předvánočním Ústím.
„Mami, kdy už půjdeme na Michala?“
„Mami, v kolik to začíná?“
„Mami, já už chci na Michala…“
„Mami, kde je Michal?“
„Mami, už půjdeme?“
„Můžeme už jít, mami?“
A takto pořád dokola se vyptával a urgoval celou hodinu procházky.
Naštěstí jsme šli okolo vánočních fotokoutků, stromků a výtahů, takže chvilkami se i zabavil a neptal. Opravdu jen chvilkami!
Frontu u šatny jsme vystáli i ustáli celkem úspěšně a pak už Péťa poskakoval za mávání rukama po schodech do sálu. Lístky do první řady byla opravdu výhra. Měla jsem trochu výčitky, co když za námi budou sedět opravdu malé děti, ale na druhou stranu jsem měla radost, že Michala uvidí Petík tentokrát zblízka.
Posledně – na jaře u nás v kině – jsme byli dost daleko a Péťa moc stál o to být u pódia, u celého toho dění.
Děti v sále byly opravdu malé, Péťa byl jisto jistě nejstarší. Byl úplně natěšený a nemohl se dočkat, až padne třetí hodina a přijde Michal. Dočkal se. Michal přišel s tou svou úžasnou energií a mladou duší, rozjel svou show a hned chtěl děti na jeviště. Kluka a holku. Péťa se hlásil a… ANO! Vybral si ho! Péťa mi vrazil Františka a letěl na jeviště k Michalovi. Já vytáhla telefon a spustila video. Celá tahle část byla s poslečném zpívání, napodobování, Péťa zářil. Michal je úžasný. Na závěr dělá dětem dárky z izolepy. Pro Petíka vykouzlil luk a šíp. Péťa mu i pomáhal. Z jeviště odcházel šťastný. Věřte mi, že tohle štěstí je nakažlivé, že i já jsem byla v rauši, jak se to náhderně povedlo.
Trochu jsem měla obavy, že to Petíka už nebude bavit, nebo bude chtít pořád chodit na jeviště.
Překvapil!
Když Michal vyzval děti, že chce další dobrovolníky, Petík se na mě podíval a říká:
„Já už jsem byl, mami. Já už jsem byl na řadě.“ A v klidu sledoval, co se dělo.
Michalova představení jsou velice interaktivní, děti se vyskáčou, vydovádí, Péťa tleskal, skákal, křičel spolu s ostatními dětmi a ta hodina utekla jako voda.
Na závěrečné focení se Petík také moc těšil – chtěl další fotku s Michalem a tentokrát i s Františkem, kterého minule nevzal. I tohle má Michal propracované, bez zmatků a tlačenic trpělivě pózuje s dětmi. Když byl u něj Péťa, podíval se na mě a řekl:
„Aaa, první řada, můj fanklub.“
Jen jsem na něj mrkla. Nevím, zda to bylo jen k dnešku, nebo si Péťu pamatoval i z minule. Po minulém představení jsme si vyměnili na Instagramu pár zpráv. Pár krásných, milých a empatických zpráv od tohoto krásného člověka s nádhernou energií.
Michalovi patří velký dík tak jako všem, kteří dokážou mého milovaného Péťu udělat šťastným.
Videa z dneška jsou k vidění v reels na našem Instagramu.