Třináct – tolik právě tento víkend Petík oslavil.
Každoročně jsou jeho dárky (veškeré, nejen ty k narozeninám) docela oříškem – a to nejen pro mě samotnou. Vždy se to ještě vylepší, když se mě ptají ostatní, co mu mají koupit nebo dát. Není to snadné a většinou trend určují aktuální Petíkovy zájmy.
Do svých deseti let navíc nestál o narozeninovou oslavu a jediný způsob, jak chtěl slavit narozeniny, byl výlet na Ještěd – hlavně cesta nahoru lanovkou. Na desáté narozeniny chtěl k výletu ještě oslavu. O tom jsem ale psala již v jiném článku.
Letos jsem oslavu pojala sportovně a objednala jsem bowling. Už o něm v průběhu roku mluvil. Nicméně v období lockdownů a jiných kratochvil, které s sebou dnešní doba přináší, jsem mu o tom raději ani nepípla. A taky proto, že bych s ním nevydržela a do jeho už takhle hodně frekventovaných otázek by přibylo toto téma a … no to bych si prostě neudělala 😀
Celé Petíkovy narozeniny se rýsovaly dobře. Dokonce i holčička, kterou on opravdu už roky zbožňuje, se nechala slyšet, že by ráda přišla. Měla jsem obrovskou radost (ani ve snu mě nenapadlo, že by chtěla přijít, o to to bylo lepší a skvělejší a úžasnější) – Petík ještě větší.
Veškerému nadšení byl konec ve čtvrtek, kdy mi maminka holčičky zavolala, že nemůže přijít. Karanténa. Bylo dopoledne a já jen přemýšlela, jak mu to … jak bych mu to jen … nějak … rozumně …. a opatrně … šetrně …. Zkrátka jsem věděla, že to bude průšvih. Odpoledne jsem si vyčíhala moment, kdy jsme byli venku na cestě k jedné mojí kamarádce, která je fajn a má pejska. Tak nějak sebevědomě jsem učinila rozhodnutí, že TOHLE je přesně ta chvíle, kdy to nějak projde. Jen tak „mezi řečí“ jsem Péťovi řekla, co se stalo. Chvilku se mnou o tom mluvil. Byl docela v klidu. Zdálo se, že to pochopil. Ano, jen zdálo. Nepochopil. Tedy hlavně nepřijal. Asi po deseti minutách začal plakat. Jeho hoře bylo těžké a obrovské. Nic nepomáhalo – ani vysvětlování (také jsme byli v karanténě), ani slíbená náhradní akce jen s ní, až to půjde. Moje skvělá kamarádka se ho snažila různě zabavit (pravda, byly to menší domácí práce :D), vždy to na chvilku zabralo a pak zase přišel další nával pláče. Tak jsme vymyslely, že by aspoň mohl holčičce napsat pozdrav. A cestou domů jí ho dáme do schránky. To je taková moje taktika, jak aspoň trochu kompenzovat jeho down momenty, když nastane nějaká podobná situace. Trochu se mu ulevilo, také díky tomu, že cestou vedl na vodítku kamarádky pejska. Ale hoře z něj jen tak nespadlo. Plakal hodně i večer i v pátek. Doufala jsem, že do soboty se to nějak uklidní.
Oslava byla naplánovaná od sobotního oběda, s dortem a předáním dárků a následoval bowling.
Těsně před obědem zase přišel nával hoře, které muselo ven. Péťa na mě ječel, že už jí nikdy nepozve, že ona nepřijde a že nechce žádné narozeniny. To zoufalství z něj vyvěralo docela proudem. Nicméně jídlo odvedlo pozornost. dort a dárky také pomohly.
To bylo jen na okraj k tomu, abych naznačila atmosféru, v jaké se odehrávaly letošní narozeniny.
Nakonec to bylo fajn a Péťa má slíbený další bowling, hned jak to ze strany jeho múzy bude možné…
Dárky…
Jak už jsem naznačila výš, není to jednoduché.
Letos jsem ale měla v kapse ESO! Péťa miluje nakupování, obzvlášť se skenerem. Donedávna na něj smutně koukal v Globusu, který máme trochu z ruky. Pak to zavedli u nás v Kauflandu. Ale Globus je Globus. Takže dárek číslo jedna a můj horký kůň byla Karta Globus, díky které může i v Globusu nakupovat se skenerem. Samozřejmě že byl naplánovaný rovnou i nákupní zájezd, aby si ji hned v neděli užil 🙂 Tohle klaplo. Měl obrovskou radost a o Globus kartě mluvil skoro celý zbytek dne 😀
Povedly se ale i další dárky. Například předložka do koupelny. Ne, nedal si ji tam na zem. Má ji na gauči, protože má potřebu na to pořád sahat. Vždy v obchodě, když je tam viděl, na ně sahal a usmíval se u toho. Tak má jednu na mazlení doma. 😀 Je to taková ta s velkými „klky“ – taky mě baví na to sahat … 😀
Pak dostal dárky z labutího žánru – protože letošní rok je u nás ve jménu labutí (které hnízdily a vyvedly mláďátka na našem zámeckém rybníku) – dostal dřevěnou skládačku labutě (v úrovni obtížnosti, kterou já zvládnu) a knížku o labutích. Ta je trochu socialistická, ale je to hezký příběh.
Dále Lego – letos je u nás dalším hitem Mickey Mouse (díky, Billo, za současnou věrnostní akci, už mám nějaký dárek i na Vánoce!) – takže Lego Mickey Mouse uvítal s nadšením stejně jako plyšového Mickeyho.
Tyhle dárky musím uznat s přehledem zastínily nový tablet, na který si Petík musel počkat dlouhých 11 dní ode dne, kdy svůj hlavní /od svátku v únoru) i náhradní odeslal do věčných lovišť.
Dále byly hry, knížky, automatický napěňovač mýdla a nějaké dobrůtky.
Dort krtkův – momentálně velmi oblíbený – se svíčkami a fontánou. A konfety! To byla také velká radost.
A oslava (v kruhu rodinném) na bowlingu – babička byla tak hodná, že Petíka nenechala prohrát 🙂
Následující den výlet do Globusu, na nádraží (hlavně do výtahu) a procházka.
Měli jsme krásný narozeninový víkend.
A Ještěd? Tam se stavíme cestou na hory nebo z hor příští týden.
Pingback: Nejlepší dárek je zážitek – Světlemodré srdce
Pingback: Inspirace na dárky pro dítě s PAS – aneb co se u nás (ne)osvědčilo - Světlemodré srdce