Zase jeden náročnější večírek … Péťa mi pomáhal s prádlem – skládal ponožky (říkám tomu 3D pexeso :D). Zkoušeli jsme i trička, docela to šlo. Jen mi nebylo zrovna příjemné to před ním rozkládat a zase skládat, tak jsem ho nechala jich udělat jen pár. Já skládala zbytek a nebylo toho zas tak málo. Komínky byly na naší posteli. Musím to vždy hned uklidit, jinak, když zapomenu nebo to moc odložím, Péťa si naprosto v klidu lehne do toho prádla a spí. Já pak v noci z pod něj tahám různé kousky prádla – původně složené – a další nacházím ráno nebo i další den pod polštářem, mezi matracemi atd… Zapojila jsem ho dnes do ukládání jeho prádla. Musím mu postupně podávat jednotlivé druhy oblečení a říkat, kam přesně a jak je má dát. Ponožky – do šuplíku. Trenky – do horního šuplíku. Další už děláme spolu. Dnes to šlo hladce. Do té doby, než si všiml, že mu nejdou správně hodinky. Hodinky dostal, když jsem už nedávala jeho dotazy:
Mami, kolik je hodin?
16:07
Kolik je, mami?
16:08
Mami, je 16:10?
Ano.
Mami?
Ano?
Kolik je hodin?
Pořád 16:10.
A v tomto duchu obvykle do nějakého času …. odjezdu vlaku.
Jeden odjel a šlo se hlídat další odjezd.
Jenže před každým tímto odjezdem (dle skutečného jízdního řádu v reálném čase) těch otázek na čas bylo tak 20 – 50.
Některé dny jsem to moc nedávala. 😀
Takže jsem, jak píšu výše, koupila hodinky.
A byl klid.
Chvilku.
Je to vlastně fitness náramek (mě totiž také zajímalo, o kolik kroků nachodí víc při stejné vzdálenosti, protože jeho cesty jsou … – no to je jiný příběh…).
Musím mu je ale v aplikaci několikrát denně aktualizovat… Aplikaci mám já v telefonu. Obvykle si všimne, že mu nesedí (o minutu) čas a potřebuje to okamžitě napravit. Což není až tak náročné – jen otevřít aplikaci, aktualizovat a je to. Jen ne vždy se to děje v době, kdy mám telefon u sebe, nebo zrovna můžu všeho nechat a jít mu nastavit hodinky.
Dnes tato situace nastala přesně v době, kdy jsme uklízeli to prádlo z postele do skříní.
Péťa už nenosil. Jen chodil po bytě a ptal se mě, jestli mu nastavím hodinky.
Mezi ručníky a tričky jsem mu řekla, že až to douklidím, že mám telefon v kuchyni, ať chvilku počká.
Ale … chvilka je relativní pojem – zejména pro Petíka.
Opakoval svou otázku a přidával na kalibru.
Já mu stále říkala, ať vydrží, než to dodělám.
On stále přidával grády.
Pak už řval.
To se nedalo.
Řekla jsem mu – už tedy důrazně – že to musí ještě chvilku vydržet.
A on už se hroutil a ječel jak pominutý.
Takhle to obvykle nehrotí.
Koukla jsem na hodinky (svoje) a bylo 19:28. Začínalo mi to dávat smysl, ale taky už mi slušně tekly nervy. Blížila se doba Televizních novin a dnes zrovna Péťa potřeboval hlásit. V 19:31 brečel znělku TV novin. Hodně nahlas, hodně důrazně, hodně zoufale!!!
V 19:33 jsem mu nastavila hodinky na správný čas.
Díky tomuto zážitku jsem se dnes dostala do hlavních zpráv.
Do jeho hlavních zpráv.
Po úvodu:
„Americký prezident Joe Biden ….“, a černé kronice:
„Lanovka na Ještěd se zřítila….“, přišlo:
„Veronika Holečková v Tylovce nenastavila hodinky na správný čas….“
Dál už jsem to neslyšela. Chodí si při tom hlášení po bytě sem a tam.
Žijeme oba… 🙂
PS: Teď jsem nahrávala k tomuto příspěvku fotky a …. on si ještě nevšiml, že má špatně datum… 😀