Mám jarní prázdniny, ale Petík už je měl. Chodí do školy v jiném městě i okrese. Trochu prekérní situace – celý život jsem trávila veškeré prázdniny spolu se svými dětmi. Tohle je pro mě nové. V době jeho jarních prázdnin jsem chodila do práce, takže jsme se jen stačili někde projít odpoledne nebo zajít do fitka. Teď se karta obrátila a snažím se, aby si zase trochu něco užil.
Dnes jsem ho vyzvedla u autobusu a ptala jsem se ho, kam by chtěl jít. Navrhla jsem třeba ZOO, ale to odmítl. Jeho obecně ZOO moc nebaví. Máme tu sice takovou pěknou a milou ZOO, hezky udělanou pro děti, ale on už tam byl hodněkrát a vše si pamatuje. Tak jsme se domluvili, že se půjdeme jen projít k řece. Zaparkovala jsem u knihovny a napadlo mě, že jsme tam spolu ještě nebyli.
„Chceš jít do knihovny?“, zeptala jsem se a nečekala alná zájem.
„Ano!“, úplně se rozzářil. Hned mi to nedošlo, ale když se rozeběhl ke dveřím, pomalu mi to docházelo. Ano, ano, hlavní atrakcí budovy je totiž výtah. Naštěstí je dětské oddělení ve 3. patře, takže jsme si tu jízdu užili.
Pak jsme šli do dětského oddělení. Zeptala jsem se, jesti si to tam můžeme jen tak projít a prohlédnout. Paní knihovnice byla milá a ochotná. Hned se nám věnovala a řekla, kde jsou jaké knížky. Petíka ale zajímal dětský koutek …. Vysvětlila jsem mu, že jsme tam kvůli knížkám a odvedla ho k regálům. Začali jsme u pohádek. Vzpomínali jsme, co četl za knížky a hledali je spolu v regálu. Našli jsme Pejska a kočičku a prohlédli si jiné vydání, abychom zjistili, že obrázky jsou tam stejné jako v té naší knížce, i když se knihy liší formátem. Našli jsme i další knížky, které máma doma a další knížky od jemu známých spisovatelů. Ukázala jsem mu, jak jsou knížky řazené podle abecedy a jména autora. Petíka ale víc zajímala ta písmena oddělující jednotlivé skupiny knih dle abecedy. Vytáhl Č a měl z toho fakt radost.
Musela jsem mu vysvětlit, že to nemůže vyndavat, že to tam je kvůli snazšímu hledání. Vydržel projít ještě pár pohádek, pak už chtěl změnu. Šli jsme se podívat do další části knihovny, ukázala jsem mu komiksy. Ty se mu líbily – vydržel u nich asi 3 minuty. Dál jsme šli na encyklopedie a naučné knížky, tam si i nějaké chtěl prohlédnout. Každou asi 20 vteřin. Byla jsem ráda i za tu chvilku. Pak se ozvalo pípnutí. A další. Péťa opustil knížky a letěl k pultu, kde paní knihovnice evidovala vrácené knížky. Podrobil ji kvalitnímu výslechu:
„Co to tady pípáte?“
„To jsou vrácené knížky.“
„A proč to pípáte?“
„Abychom věděli, že jsou zpátky a zase si je může někdo půjčit.“
„A proč tu máte cédéčka?“
„Ty se tady taky daí půjčit.“
„A proč to vyndaváte z té krabičky?“
„Protože tady máme takové pořadače, abychom ty cédéčka zase našli, když je někdo chce.“
„A to máte napípaný všechno?“
„Ano.“
Pak už jsem ho raději směřovala k východu. Jen jsme se domluvili, že až přečteme domácí knížky, půjdeme si nějakou vypůjčit do knihovny.
A už se zase hrnul k výtahu…..
Venku lítal jako ďas a tu procházku u řeky jsme stihli také.
Zítra plánujeme výlet trolejbusy v jeho oblíbeném městě…
Je vidět, že je to technik