Jako malého jsem Petíka brala každých 6 měsíců k zubaři. Vždycky jsme to sfoukli s mojí prohlídkou. Vzala jsem ho na klín na křeslo, paní doktorka mu prohlédla zoubky a šli jsme. To zní ideálně, že? Jen jsem vynechala malý detail. Vždy u toho byla strašná scéna. Řval, pral se, bránil se, plakal, kříčel. Dokud […]
V předchozích příspěvcích jsem psala o různých Peťových diagnózách a o tom, že autismus pro mě byl velký strašák. Utíkala jsem před ním a schovávala se hlavně za vývojovou dysfázii. Ačkoli jsem tušila, no, spíš věděla, že je to jen moje velké přání. Odlišit dysfázii, která je doprovázena dalšími poruchami (ADHD, dys- poruchy), od autismu,
Autismus není volba, přijetí ano I. – jak to mám já Read More »
Myslím, že na první pohled na Péťovi nikdo neshledá nic zvláštního. Obyčejný (neobyčejně) malý kluk. Možná, že teď, v 11 letech, má jeho obličej stále ještě poměrně dětské rysy. To doopravdy neumím posoudit a hlavně to ukáže čas. A asi ani na druhý pohled nevykazuje žádné zvláštnosti – motoricky je naprosto v pořádku a navíc
Na jaře 2016 už jsme na zápis nešli. V září šel Péťa rovnou do ZŠ. Nastoupil do běžné školy, té, co je nejblíž našemu domu, s diagnózami ADHD, separačně úzkostná porucha a vývojová dysfázie. Měl úžasnou asistentku Pavlínku a skvělou paní učitelku Lenku. Lenku znám osobně už mnoho let, je to spolužačka mojí sestry a
Pojmenovat prolbém bývá prvním krokem k jeho řešení.Jenže – někdy prostě víte, ale nechcete. Tušíte, cítíte to, ale nemáte dost sil a odvahy tomu čelit. Hlavně se třeba i bojíte toho, co se dozvíte….Zatím to je k přežití a pořád si říkáte, že se to třeba nějak …Ne, nespraví, nezlepší, nezmění, dojde vám jednoho dne.
Je třeba to začít řešit Read More »
